Zákazník nepřihlášen: [ přihlásit ]

Giorgetto Giugiaro exklusivně na www.herni-prislusenstvi.cz

Má rád kočky, bleděmodrou barvu, obrazy Paula Gauguina a mezi jeho návrhy nechybí automobily Škoda, těstoviny Barilla nebo oblíbený Fiat Panda. Giorgetto Giugiaro završil velmi úspěšnou padesátiletou kariéru automobilového návrháře stylově, a to studií Ferrari GG50, představenou na tokijském autosalonu.

Vypadá jako filmová hvězda a již jeho pro mnohé těžko vyslovitelné jméno (džordžeto džudžáro) je malým uměleckým dílem. Nikdo nenavrhl více automobilů než on. Fiat Uno a Panda, VW Golf, BMW M1, to jsou jen některé z nich. Více než 150 sériových modelů vyrobených ve více než 40 milionech exemplářů a okolo stovky studií. A nejen auta. S výtvory Giugiarova Italdesignu přicházíme nevědomky do kontaktu každý den. Jeho jméno nesou návrhy lehkých užitkových a nákladních aut a autobusů, motocyklů, skútrů, traktorů, vrtulníků, hodinek, brýlí, lahví saké, limonád a likérů, domácích spotřebičů, židlí, počítačů, telefonů, nábytku, pneumatik, interiérů letadel, jachet, ale také multimediální knihovny v Tokiu, varhan či železničních expresů Pendolino.

Jablko blízko u stromu
Do kontaktu se světem automobilů se Giugiaro dostal právě před 50 lety. Rozhodujícím okamžikem, který zcela změnil jeho život, byla výstava prací žáků Akademie výtvarných umění v Turíně, kam tehdy čtrnáctiletý odešel z rodného Garessia studovat malířství. Jablko v jeho případě nepadlo daleko od stromu. Umělecké nadání Giorgetto získal od dědy Luigiho, který maloval fresky, a otce Maria, jenž byl malířem kostelních obrazů. V Turíně Giorgetto kromě figurální kresby absolvoval i tříletý kurz technického kreslení. „Profesor se mě jednou zeptal, čím chci být,“ vzpomíná dnes Giugiaro a pokračuje: „Odpověděl, jsem, že stejně jako otec malířem. On na to, že být umělcem je těžké a že bych měl svůj talent uplatnit radši jinak.“ Poté, co jeho skeče automobilů na výše zmíněné výstavě v roce 1955 zaujaly legendárního konstruktéra Fiatu Danta Giacosu, nezaváhal a přijal jeho nabídku práce kresliče v Centro Stile turínské automobilky v oddělení sportovních vozů, kam nastoupil ještě téhož roku v srpnu. Pro tehdy sedmnáctiletého Giugiara to byl velkolepý začátek kariéry, poměrně brzy však poznal, že byrokratické prostředí italského výrobce automobilů mu neumožní takový tvůrčí růst, jaký si představoval. Turínskou automobilku proto v prosinci 1959 opustil. Z Fiatu Giorgetto zamířil přímo na post šéfstylisty studia Bertone. Jeho šéf Nuccio Bertone mu nabídl kromě nepoměrně větších možností i dvojnásobný plat, než jaký měl u Fiatu. Tehdy jedenadvacetiletý Giugiaro dostával v přepočtu 350 eur. Začal se z něj rodit samostatný stylista. Za jeho éry vznikla řada zajímavých karosářských kreací: mj. Alfa Romeo Giulia GT, Fiat Dino Coupé, Fiat 850 Spider, Iso Grifo či Iso Rivolta a studie Chevrolet Corvair Testudo a Alfa Romeo Canguro. Občasné spory s Bertonem však koncem roku 1965 vyústily v Giugiarův odchod do dnes již neexistující karosárny Ghia, kde se stal na dva roky opět „direttorem“ stylistického oddělení. Jeho prvními pracemi byly návrhy pro Volkswagen a japonské Isuzu, daleko větší popularitu mu přinesly modely Maserati Ghibli a De Tomaso Mangusta.

Na vlastních nohou
Po krátké externí spolupráci s Ghiou prostřednictvím vlastní společnosti Ital Styling se Giugiaro rozhodl plně osamostatnit a odstartovat zcela novou éru. Jeho vizí bylo nejen automobily navrhovat, ale jít ještě dál – nabídnout automobilovým výrobcům komplexní služby včetně vývoje, návrhu technologických postupů a přípravy sériové výroby. V únoru 1968 Giugiaro zakládá společně s Aldem Mantovanim v Turíně nové stylistické studio SIRP – Italdesign, v roce 1998 přejmenované na Italdesign Giugiaro. Giugiaro si vzal na starost navrhování automobilů, zatímco Mantovani se soustředil na přípravu návrhu pro sériovou realizaci. První větší zakázkou Italdesignu byl na přelomu 60. a 70. let návrh designu modelové řady Škoda 720, která se však nakonec nedočkala sériové realizace (jízdní dojmy v auto motor a sportu č. 7/2005). Giugiara Mladoboleslavští oslovili i v roce 1972 v souvislosti s připravovaným typem 760 (viz samostatný box).
Prvním významnou realizovanou zakázkou byla Alfa Romeo Alfasud, k níž později přibylo i kupé Alfasud Sprint.

Golfský proud
V sedmdesátých letech zahájil Giugiaro významnou spolupráci s Volkswagenem, pro který navrhl stěžejní modely Golf, Passat a Scirocco. Právě první generace golfu, představená v roce 1974, mu přinesla největší uznání, a jak sám říká, jeho velký komerční úspěch mu otevřel mnoho dveří. Osobitý design udělal z golfu skutečný bestseler. Významným mezníkem v historii Italdesignu je vybudování nových provozů v Moncalieri u Turína v polovině sedmdesátých let, které byly vybaveny systémy moderních informačních technologií.

Do všech koutů světa
Během let tento italský designérský guru spolupracoval s celou řadou evropských automobilek, se začínajícími jihokorejskými značkami (navrhl první jihokorejský vůz Hyundai Pony), téměř se všemi americkými a japonskými automobilkami. V poslední době Italdesign navázal kontakt i s čínskými firmami. Pro automobilku Brilliance navrhl sedan Zhonghua. Jako správný Ital se však plně věnoval zejména domácím značkám. Když se ho zeptáte na to, který z jím navržených automobilů má nejraději, pak vám bez váhání odpoví: „No přece Fiat Panda!“ Jednoduchý, ale prostorný dvoudveřový model, představený v roce 1980, se vyráběl více než 20 let a i dnes stojí v Itálii na každém druhém rohu. Dalšími, dnes již legendárními modely pro turínský koncern se staly Fiat Uno a Punto, ověnčené titulem „Auto roku 1984“ a „Auto roku 1995“. Zapomenout ale nesmíme ani na Lancii Delta („Auto roku 1980“), Prisma či Thema. Giugiaro se stal v sedmdesátých letech vyznavačem klínovitých linií. V tomto duchu jsou i tehdejší studie Maserati Boomerang, Maserati Medici, Audi Karmann „Pikové eso“ a sériové modely Lotus Esprit, Maserati Merak, BMW M1, De Lorean DMC 12 a Isuzu Piazza.

Jak sám říká, kořením jeho tvorby jsou především studie, které jsou okrasou autosalonů. V jejich případě Giugiaro není tak svázán přesným zadáním a může naplno popustit uzdu své fantazie. Jedním z milníků jeho tvorby je již téměř zapomenutá studie Lancia Megagamma z roku 1978 s inovativní karoserií MPV. V té době se však jednalo o až příliš odvážné řešení. „S MPV Lancia Megagamma jsme předběhli dobu, šéfům Fiatu se tento automobil zdál pro sériovou výrobu příliš smělý.“

Některé ze studií se staly inspirací pro sériové modely. Giugiaro stál i u znovuzrození značky Bugatti, jeho návrh sportovního vozu ale nakonec vybrán nebyl. Z horkých novinek se podílel na designu Fiatu Grande Punto a jeho rukopis nesou i nová Alfa 159 a kupé Brera (první jízdní dojmy na straně 12 tohoto čísla).

Těstoviny? Proč ne!
Od počátku sedmdesátých let začal Giugiaro kromě aut navrhovat i další produkty, mj. fotoaparáty Nikon či hodinky Seiko. V roce 1974 založil divizi průmyslového designu, z které se stal v roce 1981 Giugiaro Design. Navrhuje téměř vše, kromě aut. Z Italdesignu se postupem času stala skupina čítající více než 30 divizí s 1100 zaměstnanci. Velkou výzvou pro tohoto designérského mága byla počátkem osmdesátých let minulého století nabídka navrhnout nový tvar těstovin firmy Barilla, světového lídra tohoto oboru. „Abych řekl pravdu, když za mnou přišli, byl jsem trochu zaskočen,“ říká Giugiaro, „jako všichni Italové mám těstoviny velmi rád, ale navrhovat je?“ První „designérské těstoviny“ Barilla Marille byly představeny v roce 1983 a nebyl by to Giugiaro, kdyby nemyslel především na funkčnost. Tvarově poměrně komplikovaný dvojitý makaron s vroubkovaným vnitřkem a hladkým zevnějškem byl vytvarován tak, aby se jím lépe nabírala omáčka.

Tužka je základ
I v době počítačů začíná každý Giugiarův návrh kouskem bílého papíru. „S tužkou je stále možné nakreslit auto rychleji a hlavně mnohem realističtěji než s pomocí počítače.“ Kresba je poté naskenována a všechny rozměry převedeny do programu CAD. „Auto si tak můžeme prohlédnout pomocí virtuální reality ve třech rozměrech a ze všech úhlů tak, jako by tam bylo fyzicky přítomno, případně z těchto dat můžeme nechat vyrobit hliněný model,“ říká a pokračuje: „Mám dvě kanceláře. Ta s pracovním a konferenčním stolem je jakýmsi řídicím a komunikační centrem firmy, kam může každý, druhá v soukromé oddělené místnosti s kreslicím prkem je mým malým královstvím, kde si hraji.“

Rodinný podnik
Během svých prvních let u Fiatu se seznámil se svou nynější ženou Marií Teresou Serou, s níž má dvě děti, syna Fabrizia a dceru Lauru. Giorgetto Giugiaro dostal během let bezpočet čestných doktorátů, titulů a ocenění. Stodvacetičlennou porotou byl v roce 1999 v Las Vegas jmenován automobilovým designérem 20. století. Má řadu čestných doktorátů a je členem evropské i americké síně automobilové slávy. Loni na podzim Giugiaro jen o vlásek unikl smrti. Rozhodl se na poslední chvíli neletět během svého pobytu v Čadu malým čtyřmístným letadlem, a to se nakonec zřítilo. Slavný stylista je nadále předsedou představenstva Italdesignu, další řídicí funkce ale již předal jiným, mimo jiné svému dnes čtyřicetiletému synovi Fabriziovi, který vede stylistické oddělení Italdesignu a navrhl řadu studií, počínaje projektem Nazca. Giorgetto je činný i v jiných oblastech, mimo jiné je předsedou organizačního výboru nadcházejících zimních olympijských her v Turíně. Letos tento italský designérský guru slaví padesát let v oboru. Retrospektivní pohled na jeho tvorbu umožňuje výstava „Giorgetto Giugiaro: 50 let designu“ ve Forte di Fenestrelle.

Rossini a Platon
Giugiaro si jako správný Ital rád užívá života. Má rád absolutní volnost, proto s chutí vyráží na terénním motocyklu do kopců nad Turínem. Jeho oblíbenou barvou je bleděmodrá, rád čte básně Danta Alighieriho, poslouchá Rossiniho, v oblibě má obrazy Paula Gauguina a z historických hrdinů nejvíce obdivuje Johanku z Arku. Když si chce něco přečíst, sáhne po řeckých filozofech Platonovi a Aristotelovi, a když se ho zeptáte, zda má ve svém domě nějaké domácí zvíře, odpoví, že kočky, které má rád pro jejich nezávislost.
Na otázku, kterého designéra či architekta obdivuje, říká: „Je jich hodně, ale nejvíce asi Bruna Sacca, bývalého šéfdesignéra Mercedesu, z architektů pak zcela určitě Renza Pianna.“ Na mladých designérech mu vadí, že zapomínají na reálné výrobní možnosti. „Viděl jsem řadu návrhů mladých studentů nejznámějších uměleckých škol. Mají velmi dobré nápady a fantasticky kreslí, ale bohužel nemyslí příliš prakticky.“

NYNÍ MÁTE MOŽNOST I VY, VLASTNIT UNIKÁT TOHOTO MISTRA V PODOBĚ ROZMANITÉHO HERNÍHO PŘÍSLUŠENSTVÍ, KTERÉ VÁM EXKLUSIVNĚ V ČESKÉ REPUBLICE A NA SLOVENSKU PŘINÁŠÍME.